logo

SPAIN TRIP – 8 minut čtení

Už když bylo září, tak jsem věděl, že přicházející zima bude opět náročná. Nenávídím zimu. A každej rok mi to příjde těžší a delší a těžší. Proto jsem si chtěl letošní zimu zpříjemnit odletem někam do tepla, aspoň na chvíli. Volba padla na Španělsko na konci ledna. Nakombinovali jsme letenky PRAHA – BARCELONA – MALAGA – LONDÝN – PRAHA. Barcelona 2 dny,  Malaga 5 dní, Londýn 4 hodiny. Londýn tam je jen kvůli tomu, že to vycházelo levněji, než letět z Malagy přímo do Prahy.

Celkem letíme v 5ti členné partě a jestli je primární cíl teplo, tak sekundární je nákup oblečení. Jelikož je po Vánočním období, tak očekáváme velké slevy. A tak abych si toho mohl co nejvíce a nejvýhodněji nakoupit, tak je můj kufr prakticky prázdný. Potřebuju pořídít kabát, rifle, košile, trička, boty a pár dalších věcí. No není toho málo a tak si do kufru beru jen spodní prádlo, hygienu a dalši oblečení je jen to co mám na sobě – černá BlackChilli mikina, černé tepláky, černé kroksy s černým kožíškem (neuvěřitelně pohodlná záležitost)…Ano opravdu cestuji v tomhle a ostatní z party se za mě chvílema stydí. Snažím se to vylepšit sluchátkama Bang & Olufsen, ale moc to nepomáhá.

IMG_2138  IMG_2139  IMG_2140  

BARCELONA

Přilétáme kolem 17 hodiny, tak se jedeme rovnou ubytovat. Na AirBnB jsme si našli mega velký apartmán asi 10 minut pěšky od centra Barcelony La Rambla.

Jestli chceš 725Kč kredit na první ubytování přes tuhle super službu, tak se regni přes tenhle link www.airbnb.cz/c/ruhlir 

S majitelkou se ani nepotkáváme, čeká na nás nějaký její kamarád. Ten nás provádí apartmánem, dává klíče a odchází. Nezabralo to víc jak 5 minut. Miluju tenhle systém. Jednoduchý a hlavně levnější a pohodlnější jak nějaký hotel. Je už večer, tak se jdeme jen lehce projít a užít si teplého počasí. Přecejenom přejít z ČR, kde je kolem nuly, do Barcelony, kde je 18 stupňů, to je celkem znát. Po příchodu zpět do apartmánu jde Ada vyzkoušet mini dron. Není to úplně nejtišší a tak po 10 minutách volá majitelka, ať se ztišíme kvůli sousedům, kteří si stěžovali. Nutno říct, že apartmán byl, až na pokoje, prakticky otevřený a ne moc vybavený, takže se všechno velmi rozléhalo. Plus jedna účastnice našého výletu mluví a směje se velmi nahlas. Není nutno jmenovat, a těžko říct jestli si sousedi stěžovali na hluk lítajícího dronu, nebo na hluk, který vydávala Niki…

Další den už vyrážíme do obchodů. Všichni se moc těší. Fakt se moc těší, hlavně kvůli mně, abych si konečně koupil nějaké oblečení a nedělal jim ostudu. Je pravda, že španělský bezdomovec je možná oblečený líp jak já. První obchod je s luxusníma oblekama a ochranka vypadá, že velmi přemýšlí, jestli mě vůbec do obchodu pustit. Nakonec usoudí, že budu v pohodě, a nehybně stojí dál na místě, ale úplně cítím jak mě sleduje. Obleky super, ale ty za dobrou cenu už nemají v mojí velikosti. Tak jdeme dál. Celý den chodíme po obchodech, trzích s jídlem a na oběd jdeme na skvělé nudle s masem.

První úlovek je parádní kabát (po 5 letech jsem konečně našel kabát co se mi líbí a nestojí milion korun). Dál kupuju rifle a nějaký tričko. Vše si rovnou nechávám na sobě. A víte co vypadá mnohem hůř než černá mikina, černý tepláky a černý kroksy s kožíškem? Je to černý kabát, modré rife a černé kroksy s kožíškem!  Teď už si připadám divně i já. Chce to rychle nějaké boty. Nakonec volím boty v PULL&BEAR. Sympatická sleva z 60 euro na 10 euro, no nekup to. Bohužel asi hodinu po nošení zjišťuji proč byla ta sleva tak velká. Ten kdo je navrhnul očividně nesnášel nohy a nebo se vyžíval v masochismu. Paty mám tak sedřené, že při každém kroku přemýšlím jen nad tím, do jakého odpadkového koše ty boty vyhodím. Dám tomu ale ještě šanci. Třeba se prošlápnou, ikdyž za cenu přebarvení na červenou od krve. V Barceloně jsme všichni, ikdyž ne spolu, dřív už byli viz náš EuroTrip Barcelona. A tak máme veškeré památky navštívené. S klukama jsme zde byli před dvěma lety a tehdy nám kamarádka doporučila výborný bar, kde mají skvělé a levné šampaňské. Tehdy jsme zrovna trefili 14 denní dovolenou. Naše dnešní poslední zastávka byla tedy do tohoto baru. Při příchodu k hlavnímu vchodu už vidíme vylepený papír na dveřích, na kterým se píše, že je aktuálně na pár dní zavřeno! Fakt smůla, tak snad to výjde někdy příště. Každý z nás má ještě nějaké plány, tak se rozdělujeme s plánem sejít se na bytě. Cestou na byt to vzdávám, sedám si na lavičku a sundávám ty dřeváky schované v látce. Vytahuju kroksy a ten přechod do pohodlí je prostě parádní. Něco jako když po celodenním lyžování sundáte lyžáky a nazujete si normální boty.

Na bytě se pouštíme do pečení pizzy – ideální na spotřebování potravin, když už zítra zase letíme do Malagy. V obchodě koupili “whisky” za 4 eura. Já teda whisky nepiju, protože mi to příjde stejné jako skotská, burbon nebo slivovice – stejný HNUS. Očekávám hate od znalců a labužníků whisky, ale prostě alkohol, který má víc jak 40 voltů mně nechutná. Ale tahle whisky je teda ultra hnusná a naštěstí to říkají i ostatní. Zkouším to smíchat s jablečným džusem, ale není to o moc lepší. Jdeme spát někdy kolem půl jedné ráno a ve tři ráno vstáváme, protože v 6 nám to letí. Dávám si prášek na spaní. Proč? Protože jsem očividně idiot…

Vstávání je náročné, bolí mě trochu hlava. Sbalení už jsme, tak vyrážíme směr letiště. Všechno jde v pohodě. Dojíždíme na letiště, čekáme na otevření brány, nasedáme do letadla a letíme. Díky online check-in na poslední chvíli dostáváme ty nejlepší místa v letadle, kde je extra prostor pro nohy. V letadle je ale hrozně. Nejprve strašná zima (nesnáším zimu, ale to už jsem psal), pak strašně vydýchaný vzduch. Po hodině letu mi není moc dobře. Přicházející mžitky před očima, značí příchod něčeho co už jsem párkrát zažil – omdlení. Nakonec úplně neomdlím ale padám do jakéhosi stavu mikrospánku. Procitám a Sába se mě s vyděšeným vyrázem ptá, co to bylo. Sám nevím a jen říkám, že mi není moc dobře. Další procitnutí a Sába vedle mě už nesedí. Další procitnutí a mluví na mě letuška, pro kterou Sába šla, podává mi vodu, a oznamuje, že za 10 minut přistáváme. Do přistání už jsem při vědomí a jen přemýšlím, jestli jsem chytil chřipku se kterou skončila moje mamina v nemocnici těsně před odletem, a nebo za to může kombinace ultra hnusný whisky, prášku na spaní, tlaků v letadle a vydýchaného vzduchu. Doufám, že to druhé.

MALAGA

Po přistání se to trochu zlepšuje. Jedeme si vyzvednout zabookované auto. Naštěstí v rámci speciálního balíčku je druhý řidič zdarma, jelikož v tomhle stavu bych řízení neriskoval. Po zkušenostech z Irska, kdy nás autopůjčovna vždycky ještě na místě stáhla o nějaké další peníze za úplné pojištění, čekám něco podobného i tady. Příjemné překvapení, nic nechtějí. Podepisujeme a slečna nám oznamuje, že zamluvenou Fabii nemají, ale že nám za stejnou cenu dají Audi A1. Nasedáme do prakticky nového auta. Ikdyž je Audi menší než Fabie, tak se naše kufry vlezou úplně na centimetr přesně. Opět jsme si našli ubytování přes AirBnb asi 15km pod Malagou. Jedná se o luxusní apartmán, s parádní terasou a výhledem na moře. Kdybychom chtěli něco podobného v hotelu, tak nás to bude stát minimálně 4x víc. Opět se nesetkáváme s majitelem, jelikož je nemocný, ale provází nás jeho kamarád, který neumí anglicky. Vše nahrazuje gestama. Prohlídka je trochu delší. Na všechno říkám perfect, great, nice…Hlavně chci aby už šel pryč a já mohl jít spát. Po 10 minutách tedy odchází, já jdu spát a doufám, že spánek je to co mi chybělo a že o chřipku nepůjde. Po třech hodinách se probouzím a všechno je naprosto v pohodě.

36d25ec1-96b0-47e5-a605-d091fa0cf23e d7f7c44e-a7f7-4bf2-a5ed-c6afeba295c9IMG_2181

Další den jedeme na prohlídku Malagy – památky, nějaký ten shoPPing a večer kouknout na fotbalové utkání místní Malaga vs Barcelona Girona. Počasí vyšlo luxusní, sluníčko a ani náznak po mraku. Procházíme všechno co doporučil Google. V obchodech dokupuju další věci a je před náma fotbal. Holky s náma odmítly jít – chápu. Problém jsou ale lístky. Ještě dlouho před odletem jsme byli domluveni, že jeden z NÁS lítky koupí přes net. Opět není potřeba jmenovat, ale ten jeden na to zapomněl. Jsme nedokonalí, to se může stát každému. Takže když ty lístky Filip nekoupil předem, tak jsme to zkoušeli koupit přes net ještě v apartmánu. Stadion se celkem zaplnil, a už nebylo moc volných míst u sebe. Jen ty nejlevnější v horních sektorech za 15euro. Bohužel nám to nějak nebralo kartu, tak jsme se rozhodli zkusit koupit lístky přímo na pokladně na místě.

Už když se s autem blížíme ke stadionu, tak vidíme tisíce lidí mířící stejným směrem. Parkování na ulici v blízkosti stadionu je bez šance a my už to pomale chceme vzdát. Holky nás ale povzbuzují ať jdeme, že to bude stát za to. Těžko říct, jestli se nás chtěly zbavit, nebo nám to fakt přály. Nicméně v tom vidíme obchodní dům asi 5 minut od stadionu. Jedeme tam a parkování je zdarma! Je samozřejmě narváno, ale máme malé auto a tak zajíždím na místo, které vlastně ani není parkovací. Je to stěna, pak necelé 2m místo, a pak sloupy. Vylézt musím přes místo spolujezdce. Holky jdou po obchodech a my valíme na stadion.

Snímek obrazovky 2018-03-02 v 15.20.29

Je 18:25 a zápas má začít za 5 minut. Ihned jak se blížíme k pokladně, tak vidíme desítky lidí přeprodávající lístky. Hned první týpek nás odchytává jestli nechceme lístky a ukazuje mi dvě plastové kartičky. Kluci jdou dál, a já mu anglicky říkám, že potřebujeme tři. Tomu nerozumí, tak ukazuju na prstech, že tři. Ihned se chytá a začne volat na nějakého kamoše od kterého si bere další kartičku. Ptám se na cenu, kterou mi říká ve španělštině, a tomu zase nerozumím já. Toho si hned všímá a začíná mi cenu prstem psát na hruď. To moc taky nepomáhá, protože to píše z jeho pohledu, strašně rychle a hlavně spíš přemýšlím kde mám peněženku, aby mě neokradl, než nad významem toho co píše. Napadne ho napsat to do telefonu, ale je značně nervozní a v rychlosti neví do které aplikace to napsat. V tom přichází jeho kamoš, který aspoň trochu umí anglicky. Cena je 70 euro. Na to reaguju, že to je moc a jdeme dál. Hned nás ale zastavuje a říká 50euro za všechny tři lístky. Váhavě se na sebe s klukama podíváme a týpek nás hned táhne k bráně, kde ty místa jsou. Jdeme s 2 metrovým odstupem za ním a po cestě nás oslovují další překupníci. Ihned je týpek osočuje, že jsme jeho zákazníci, ať si hledí svého a každý ihned zvedá ruce nahoru, že v pohodě, ať se nerozčiluje. Očividně tady má respekt. Ptáme se ho, kde ty místa jsou a na nejbližší mapě nám ukazuje celkem dobrá místa, která na netu stojí minimálně 20euro. Přicházíme ke vstupní bráně a týpek naznačuje, že tudy se dostaneme na naše místa. S klukama se tedy domlouváme, že to vezmeme. Jenže zjišťujeme, že u sebe nemáme tolik hotovosti. Ada má akorat 30euro. Tak mu to říkáme a on že v pohodě, že kousek je bankomat. To odmítáme. Raději si koupíme lístky na pokladně pomocí karty. Na to říká, že máme počkat a vzdálí se. Zápas už začal a my se po chvilce rozhodujeme, že to koupíme na pokladně. Ptám se paní jestli jde platit kartou a ta mi říká, že jen na pokladnách 7-10, které jsou kousek zpět. Toho si všimnul náš týpek překupník, který se do teď bavil v hloučku dalších překupníků, a volá na nás ať ještě chvilku počkáme. Tak chvilka nás nezabije. Ale po minutě dělám krok směrem k okýnku pokladny a v ten moment týpek přiskakuje, a že za 30 euro je to naše. Dáváme mu peníze a míříme na svá místa. Nakonec kecal, šlo o místa v horní části, která jsme chtěli původně koupit, ale ten výhled je fantastický a hlavně jsme to měli ještě o 5 euro na hlavu levnější jak přes net.

Atmosféra je skvělá! Fanoušci prožívají každý okamžik. O polovině jdeme koupit nějaké jídlo a pití. Překvapuje nás, že se na celém stadionu nedá koupit žádný alkohol. Pouze nealko pivo. Po 90 minutách končí zápas 0:0, ale to vůbec nevadí a s dobrým pocitem míříme k autu. A jelikož začíná celkem slušně pršet, tak spíš běžíme. V autě čekáme na holky a zjišťujeme, že na parkovišti parkoval snad celý stadion. Všichni začali vyjíždět a totálně se zasekaly výjezdové cesty z podzemního parkoviště. Dobrých 20 minut stojíme pořád na našem neparkovacím místě. Všechno stojí. Posádka auta, kteří už aspoň stojí v řadě aut mimo parkovací místa, se začíná nudit a tak začínájí troubit. K tomu se přidávám a společně zkoušíme skompletovat nějaký song pomocí troubení. Moc se to nedaří, ale aspoň nás to pobavilo a gestama si vzdáváme pochvalu. Kolona se trochu pohnula a tato posádka nám gestem naznačuje, že nás pouští před sebe. Nakonec se ta troubící symfonie vyplatila. Protoru je ale tak málo, že vlastně jen vyjíždím rovně a na zahnutí doprava už není místo. Tak tam takhle čekáme dalších 10 minut. Kolona se posune asi o 5 cm. Začínám se opět nudit a tak postupným ježděním dopředu a dozadu o centimetrové délky, stáčím auto. Posádka za náma nejprve necháme mé úmysly, ale po chvíli pochopí a náramně se baví. Asi na stéprvní popojetí o 3cm dopředu, sté popojetí o 2cm dozadu, a tisíckrát vytočeným volantem, se mi povedlo celé auto otočit ve směru výjezdu. Opět v zrcátku vidím gesta pochval. Po hodině a půl se dostáváme do hlavní fronty, která už opravdu směřuje k východu. Najíždím tak, abych před sebe mohl pustit i naše nové španělské přátele a mohl jim tak oplatit jejich laskavost. Toho s úsměvem využívají. Už bez úsměvu to bere pán, kterého jsem zablokoval. Bez přehánění, ven se dostaváme po 2 hodinách, ale to nevadí, bylo to super.

V dalších 4 dnech jsme se vydali na jih k Gibraltaru, na stezku ve skalách, podnikli ještě několik aktivit a hlavně zažili plno zábavy. S Malagou mám spojeno několik vzácných momentů a zážitků, které si chci uchovat ve své hlavě a tak je tohle k našemu Praha-BARCELONA-MALAGA-LONDÝN-Praha tripu vše…

  • Share

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>