logo

Putovani po blatnickych budach! | 2.cast – 6 minut cteni

Je sobota a nas ceka akce, ktera se kona jednou do roka – Putovani po Blatnickych budach.

V kratkosti jak cela akce probiha. Zaplatis 600Kc za vstupenku, za kterou dostanes 2x100Kc poukazku na vino, ktere ti behem dne bude chutnat. Dale dostanes vlastni poharek na degustovani, jakousi kabelku kolem krku na poharek, katalog vsech vinaru, kteri se akce ucastni a dokonce i PROPISKU! Pak cely den jen obchazis budy(sklepy), tvaris se, ze vsemu rozumis a bez omezeni ochutnavas jakekoliv vino, na ktere si ukazes.

Jirka nas vybavuje jeho skvelymi taskami z autoplachty. Nabirame posledniho clena teto vinarske vypravy, ktereho muzeme nazyvat treba Remi. Rychly presun do Blatnice Pod Svatým Antonínkem, kde mame spat ve stanech, na zahrade Jirkova spoluzaka Pavla. Ve stanech! AHA! Stan – CHECK! Uz se nemuzu dockat. Tak pojdme na to.

Zaciname nekdy kolem 11 hodiny dopoledne. Jirka, Macin, Remi a ja, takovy vinarsky dream team.  Pavel nam doporucuje sklep kousek od jeho domu. Jdeme tam! Jeden vzorek, druhy vzorek, treti vzorek. Oteviram katalog a zjistuji, ze sklepu k navstiveni je vic nez 30! To bude zajimavy. Dalsi vzorek v tomto vinarstvi je voda. Musim to prubezne prolivat, jinak skoncim u tretiho sklepa. Postupne putujeme od sklepu ke sklepu. Ve vetsine sklepu je k dispozici i nejake to obcerstveni. Tam nabizi chleba se sadlem, tam se skvarkovkou, tam s jinou pomazankou. To je spravny folklor!

Ze zacatku svoji sklenicku drzim jako spravny pivar svuj pullitr. Postupne okoukavam, ze to neni dobre a po chvilce uz mam drzeni poharku jako letity vinar s vlastnim vinohradem. Snazim se tvarit, ze vsemu rozumim. At uz to rika majitel sklepu nebo moji kamaradi. Ve skutecnosti rozumim tak 20% cele konverzace. Chytam se u terminu vino bile, cervene, sklep a sud. Dalsi fraze jako BARIK, PAUZEK, KOŠTÉŘ, TUKR jdou uplne mimo me. Ale postupne se vzdelavam.

POZOR! VZDELAVACI ODSTAVEC!

Barik je vino ze sudu, ktery byl pouzity maximalne 3x. PAUZEK je posledni poharek vina, tzv. dopiju a jdu. KOŠTÉR a TUKR je takova ta sklenena vec, kterou se natahuje vino ze sudu.

Nicmene po zhruba dvacatem vzorku uz se ani nesnazim tvarit, ze tomu rozumim a dalsi vzorky si vybiram podle ceny vina. Ochutnavam tak celkem draha ledova a slamova vina.

Jsme v polovine a docela nam vyhladlo. Mirime k obcerstveni a neverim svym ocim. Cigaro dlouhe, ze se pomale nevejde na dva tacky, s chlebem, horcici a kozima rohama za 38Kc??? Coze? Marne se snazim vzpomenout, kdy jsem na nejake kulturni akci platil za jidlo min nez kilo! Tak tohle se mi hodne libi. Najezeni pokracujeme v nasem putovani. Je nadherne pocasi, sviti slunicko, bez mracku, jen tak lehce pofukuje vitr. Pecka! Uz potkavame par jedincu, kteri dnes s jistotou doputovali. My jsme stale v pohode. Kombinace vina, vody, prubezneho obcerstveni funguje skvele. Carky v mem katalogu naskakuji a mirime do oblasti, o ktere Jirka rika, ze tam nikdy nedosel a to uz je to jeho seste putovani. Jsem na sebe hrdy. Dosel jsem tak daleko a porad v pohode. Chci navstivit vsechny sklepy! To dame! Nemam rad, kdyz opoustim veci nedodelane. U posledniho sklepa v teto casti se k nam pripojuje Pavel s rodinou. Zbyvaji jeste tri sklepy, ktere jsou ale na uplne druhe strane vesnice a uz budou nejspis zavrene. No nic, tak treba pristi rok!

Vyhoda putovani s mistnim je, ze zna vsechny majitele sklepu. Dostavame se tak do sklepu, ktery ani nebyl otevreny. Pavel rika, ze jeste musime zajit na druhy konec ulice. Ptam se co tam je. Jirka odevzdane odpovida: „Dalsi sklepy. Bohuzel!“.  A me dochazi, ze to byla blba otazka. Alespon se dozvidam, ze koupit takovou historickou budu/sklep neni vubec snadne. Na kazdy prodej cekaji desitky lidi. Je kolem desate hodiny vecer a Remiho naramek ukazuje, ze jsme za cely den nachodili skoro 10km! 

Snura sem, tycka tamhle, hele zaba!

Ted nas ceka celkem velka vyzva. Postavit stany na Pavlove zahrade. Jsem spokojeny, vubec nejsem opily a tak si k staveni stanu oteviram pivko. Ja vim, jsem barbar. Muj stan jsem stavel tak 4 roky zpatky. Macin ani nevi kdy ho stavel naposledy. Ok, show zacina. Pavlova manzelka nas pozoruje z domu a musi to pro ni byt celkem komedie. Je 11 hodin vecer, tma a 4 typci po celodennim putovani se snazi postavit stany. Ne jeden, ale rovnou dva! Chvilku s tim bojujeme, ale celkem rychle se nam dari postavit muj stan. Na koliky prdime, nema to prece cenu na tu chvilku. Ted prichazi na radu Macinuv polsky stan. Ten ma trosku jine konstrukcni reseni, je trochu deravy, tycky polamane, ale to nas nezastavi. Je pul dvanacte a my mame hotovo! Juhuuu! Ukladame se do stanu a hned zjistuji, ze jsme ho postavili na nejvic nerovnem miste ever. A jeste mam presne pod sebou sutr jako krava, ktery me tlaci at se posunu kamkoliv. Nevadi, hlavne karimatka – CHECK, spacak – CHECK!

V noci prsi a sice neni extra zima, ale co ti budu povidat, teplo taky neni! K tomu vsemu se mi chce na zachod, ale pocasi venku me odrazuje vyjit ze stanu. Nekdy v 5 rano uz neni zbyti a jdu ven. Macin se ke mne hned pripojuje. Rano se probouzim rozbity jak ciganska hracka. Na stanovani jsem asi uz moc stary. Ale i tak jsem nadseny. Hledam klice od auta a nemuzu je najit. Mikina nic, kalhoty nic, bunda nic. Koukam po stanu a nic. Zvedam karimatku a…. Vis jak jsem rikal o tom sutru. No tak to nebyl sutr…

Ve druhem stanu maji jinaci lahudku. Rano zjistuji, ze celou noc spali s mrtvou zabou. Zabalena do stanu mozna jeste v Polsku, kdyz stan opoustel vyrobni linku. Za ty roky uz byla takova celkem ready a po fialkach taky uplne nevonela.

Pavel nas vola do domu na snidani. Vsichni trochu unaveni sedame ke stolu, kde Pavluv syn Martin kouka na youtube pohadky. Silene blbosti na co se ty dnesni deti koukaji. Pavel ma skvelou rodinu. Jeho syn Martin je nejvetsi typek. Blondak s modryma ocima, ktery se neustale usmiva. Po snidani jeste vybaluji drona – CHECK! Balime stany, loucime se a jedeme smer Hodonin, kde u Jirky koukame jak to Cesi projeli o bronz. Ted uz me ceka cesta do Velkeho Mezirici na zasnuby, ale o tom byl jiny prispevek. Cely vikend byl naprosto paradni! Diky klukum za pozvani. A co se meho baleni tyka, tak jsem az na rybarskou stolicku vyuzil vse. Ok, musim se priznat, ze jsem o vetsine veci vedel, ze je budu potrebovat. . .

0 Zatím nikdo neprojevil zájem o další článek. Klikni na srdíčko a napíšu další jen kvůli tobě!0
  • Share

3 Responses

  1. Jo,tak tohle je skvělá akce,jezdím na ni už šestým rokem a letos se počasí vydařilo parádně! V srpnu je pak tzv. noční verze – Blatnické búdy pod hvězdami – doporučuji (a stan nebude potřeba… 🙂 )

Leave a reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *