logo

EuroTrip #3 – OMDZ we are in Nederland! – 5 minut čtení

Ok, cesta je náročnější než jsme mysleli. Ale díky pravidelnému střídání za volantem, se to dá zvládnout. Přijíždíme k Amsterdamu kolem 6 hodiny ranní. Totálně bez energie. Domlouváme se, že nepojedeme přímo do Amsterdamu, ale že někde, asi 10km od něj, postavíme stan a pořádně se prospíme, abychom byli fresh na prozkoumávání města.

Už se tak trochu rozednívá a my hledáme, kde se na pár hodin utáboříme. Od půlky cesty nám pršelo a tak je všude mokro a celkem nám to ztěžuje situaci. Ale jsme opravdu tak groggy, že je nám už jedno kde si lehneme, hlavně že si lehneme. Kemp žádný v blízkosti není a tak sjíždíme z dálnice a dostáváme se do vesničky plné krásných vilek. Bohužel jeden pozemek ihned navazuje na další a není zde jediné volné místo kam bychom se mohli uložit. Konečně jedno takové místo nacházíme. Je to sice u silnice, ale vypadá málo frekventovaná. Kluci už nemají ani sílu na postavení stanu. Rozkládají karimatky a spacáky jen tak na trávě a zalehávají ke spánku. Já sbírám zbytky energie a dávám se do stavění stanu. Postavím ho jen tak, aby se neřeklo a jdu spát. Škoda, že od přilehlého rodinného domu začne hlasitě krkohat kohout. Po půl hodině se mi podaří usnout.

Po chvíli mě ale probouzí nějaké holandské pokřiky. Tipuju, že jde o povely na psa a nechávám to být. Jenže o necelou minutu později slyším zvuk, který se mi vůbec, ale vůbec nelíbí! Je to zvuk, jak mi někdo/něco hrčí na stan proudem jak Niagárské vodopády. Ano, pejsánek si nemohl vybrat lepší místo než roh mého stanu. Ale jsem tak vyřízenej, že je mi to jedno a pokouším se znovu usnout. Což se mi daří, ale zase jen na chvíli. Kolem 7:30 slyším jak na kluky někdo mluví. Prvně holandsky (nebo snad nizozemsky?), ale nedostává se mu odpovědi. Tak zkouší angličtinu. Po chvíli mi někdo ťuká na stan se slovy: „Hello, anybody there?“. Velmi nerad, ale přesto vylézám ze stanu a tam stojí policista, který se hned ptá, co tady děláme. Vysvětluju mu, že jsme na tripu po Evropě a máme za sebou přes 1000km cesty, tak jsme se potřebovali vyspat. Odpovídá mi, že v Nizozemsku je zakázano kempovat mimo místa tomu vyznačená. Jeho kolega si žádá naše doklady, aby si nás prověřil. Nejspíš z paniky okolo uprchlíků si dává opravdu záležet. Opisuje si nejen značku auta, ale i naše iniciály. Jakmile zjistí, že jsme v pohodě a že nejsme na útěku z Lybie, tak nám laskavě ukazuje, kde je kemp a že je škoda, že jsme nepřijeli už včera, protože to byla velká akce v Amsterdamu. Nicméně nás vybízí abychom vše sbalili, přeje nám štěstí na cestě a odjíždí pryč. Prvních 24 hodin na cestě a hned tohle?! Wow, co bude dál?!

IMG_6523

 

Amsterdam

Na kemp kašleme a jedeme rovnou do Amsterdamu. V rámci zachování myšlenky co nejnižších nákladů tripu se snažíme zaparkovat někde, kde nemusíme platit parkovné. Nejlepší je to na benzínové pumpě. Sice tam mají 3 místa s maximální dobou stáni 30 minut, ale je tam dalších pět neoznačených míst kde se dá parkovat zcela svobodně a ZADARMO! Bereme kolobežky a vydáváme se do centra Amsterdamu. Vzít si koloběžky byl skvělý nápad. Celé Nizozemsko je totiž jedna velká rovina a každý zde jezdí na kole. Všude jsou cyklostezky. Po celém městě, mimo město, prostě všude. A je tady tolik lidí jezdících na kole, že prakticky ovládájí celou dopravu a řidiči automobilů se jim musí přizpůsobovat. Musí je tolerovat a to každý opravdu dělá. Ale co mě fascinuje nejvíce je to, že to dělají bez jakéhokoliv troubení nebo nadávání. Vše se odehrává v klidu.


IMG_1832.JPG

Amsterdam na mě ze začátku nepůsobí vůbec sympaticky (sorry Jess a Wendy). Možná je to tou únavou, ale příjde mi hrozně špinavé a nezajimávé. Postupně se s koloběžkama dostáváme blíž a blíž k centru. Tam už se můj pohled na Nizozemské hlavní město mění. Centrum je parádní. Všudepřítomné mostky přes vodu, pěkné stavby, malebné uličky. Tohle už je lepší. Díky koloběžkám se nám podaří projet vše důležíte za necelé 4 hodiny. Vracíme se k autu a měníme původní plán. Nebudeme zde spát, ale místo toho se přesuneme do Rotterdamu. Když pojedeme po dálnici, tak tam budeme za necelou hodinu. Volíme trasu mimo dálnici, která sice trvá o 20 minut déle, ale jsme za to odměněni krásnými pohledy na domy s doškovou střechou, farmy, zelené pláně…

Rotterdam

Po příjezdu do Rotterdamu hned míříme do kempu. Stan se nám daří postavit celkem rychle a je na čase zkusit první kempingové vaření. Dnes bude na jídelním lístku vepřová konzerva a česneková polévka ze sáčku. Máme všechno, jen ne zápalky na zapálení plynového hořáku. Na recepci žádné nemají! Ještě měsíc před odjezdem jsem jen tak z nudy objednával asi milion věcí z Číny. Takové ty blbůstky za jeden dolar. Po 2 týdnech mi začali chodit žluté balíčky a ja ani nevěděl co to je. Bylo to trochu jako s vajíčkem Kinder Surprise. Každé otevření balíčku mě překvapilo. Ale zpátky k zapalování hořáku. Jedna z těchto blbůstek bylo i křesadlo. Postupně to zkoušíme všichni tři. Sice se nám daří vyvolávat jiskry, ale pro hořák je očividně málo. Po 10 minutách se na to už nemůže dívat paní od vedle a podává nám zapalovač. Prý si ho máme nechat, že ho budeme potřebovat víc. Nevím na co narážela. Hořák už jede. Poprvé vyzkoušíme další blbůstku z Číny. Kempingové rendlíky. Jestli se do té vepřovky nerozpustí barva, tak to beru jako největší úspěch! Nerozpustila! Luxusní večeře! Pohlreich by určitě závídět. Rychle do sprchy a konečně po 30 hodinách pořádný spánek. V noci brutálně prší, ale díky skvělým spacákům a samonafukovačkám je nám víc vedro než zima. Vzít věci na POHODLÍ se opět vyplatilo.

Ráno snídáme a jedeme na prohlídku Rotterdamu. Rotterdam je podle mě mnohem lepší než Amsterdam (opět sorry Jess a Wendy). Čistější, zajímavější, celkově hezčí! Jsem nadšený z baráčků, jejichž zahrada je necelých 40cm nad vodou. Paráda! Oběd jistí IKEA! Masové kličky forever! Po slušném obědu, zmrzlině a 4 kávách jedeme do vesničky Kinderdijk, kde by se mělo nacházet 14 typicky dřevěných mlýnů. Počasí nám ale vůbec nepřeje. Solidně prší a mlýny vidíme jen z auta a z dálky. Chtěl jsem konečně provětrat dron, ale dneska z toho nic nebude. Hledáme kde rozložíme stan tentokrát. Kemp to nebude. Šetříme, tak snad nás ráno zase nebudou budit policisté. Dali jsme si osobní limit probuzení policistou maximálně jednou za tři dny!

Průběžné výsledky MINI hry: Roman 55, Filip 32, Ada 21

Pokračovat na EuroTrip #4 – OMDZ we are in Paris!


 

UPDATE: Pořád prší a tak nemáme šanci postavit stan. Sedíme v autě u malého fotbalového hřiště, na kterém by se parádně spalo.

UPDATE2: Je úterý kolem 22 večer, stále sedíme v autě na stejném místě.

UPDATE3: Už, už se chystáme postavit stan, ale v tom k nám zajíždí nějaké auto. Jaké to překvapení, zase policie. Opět laskavě nám říká, že jsme na soukromém pozemku a at odjedeme.

UPDATE4: Jedeme zpět do centra Kinderdijk, kde parkujeme u obrovské fabriky na železo, nebo na lodě, nebo na šrouby, nebo na železné lodní šrouby. Whatever. Zkusíme spát v autě.

UPDATE5: Je jedna hodina ráno a v autě se prostě nedá spát. Ada a Filip vyzkoušeli snad všechny možný pozice. Od noh na palubce přes klasický sed až po hlavu dolů a nohy zavěšené za sedadlem. V jedné z těchto poloh (neřeknu v jaké) se jim daří usnout. Mně ale ne. A proto se jdu projít po městě a třeba najdu nějaké misto kde bychom si mohli normálně lehnout.

UPDATE6: Tak místo ke spaní jsem nenašel. Narazil jsem sice na dvě místní fotbalová hřiště, ale obě oplocená 4m vysokým plotem. Navíc hrozně fouká a ja jsem jen v kratasích a žabkách. Jdu zpět do auta.

UPDATE7: Ještě chvíli zkouším usnout v autě, ale fakt to nejde. Kluci jsou taky skoro vzhůru, tak říkám, že musíme najít nějaky flek na přespání.

UPDATE8: Jsou skoro 4 hodiny ránoNašli jsme takový krásný parčík. Vlastně je to jen jedna velká travnatá plocha se stromem uprostřed. Ideální, ale má to jeden háček. Kolem této plochy jsou 4 patrové panelové domy. Prakticky s jistotou, že nás ráno bude probouzet policista, jdeme spát. Když přijedou až v 6 ráno, tak to budou krásné 2 hodiny spánku. A to se vyplatí.

UPDATE9: Je to tady. Známé auto, známe uniformy. Ale když kouknu na hodinky, tak jsem štěstím bez sebe. Je 7:30. To je o hodinu a půl víc než jsme čekali. JUHUUU. Teď ještě odpovědět policistům na jejich obvyklé otázky, které už znám prakticky nazpaměť. Opět si berou naše doklady a prověřují nás, zatímco my si balíme spacáky. Nechápu, že při nahlašování našich iniciálů na cetrálu, už tam nesvítí červeně: „Okamžitě je doprovoďte za hranice Nizozemska“

UPDATE10:  Konečně je obstojné počasí, tak se jedeme podívat na větrné mlýny.

UPDATE11: Podařilo se mi provětrat drona a budou z toho luxusní záběry. Možná nahodím jednu fotku na instagram 🙂

UPDATE12: Kolem 15:00 vyrazíme směr Paříž!

UPDATE13: Jsme v Belgii. Puvodní plán dojet rovnou do Paříže jsme změnili. Dojeli jsme asi 15km od Francouzských hranic, přespíme zde a ráno vyrazíme do Paříže.

UPDATE14: Nejsme si jistí jak to chodí s kempováním v Belgii a tak volíme taktiku, že se předem zeptáme zda můžeme na nějakém místě přespat.

UPDATE15: Našli jsme cestičku vedoucí k nějaké observatoři. Vypadá už nefunkční. Nikdo není doma. Přemýšlíme, že tady by to šlo. Že tady beztak nikdo nejezdí. Jen co jsme to dořekli, tak přijíždí auto. Zkoušíme anglicky, ale je to marný. Jen se posunkama dozvídáme, že tam spát nemůžeme. Hned za chvíli přijíždí další auto s mladýma týpkama a parkují kousek od nás. Jdu za nimi a zkouším se s nima dohoukat. Ze 4 týpků umí trochu anglicky jen jeden. Nicméně to taky k níčemu nevede. Hned na to přijíždí další auto. V něm sedí starší pán s dlouhými šedými vlasy. Připomíná mi Ringo Čecha. Parkuje asi 20 metrů od nás směrem k observatoři. Jdu za ním jen tak aby se neřeklo. Ten určitě nebude umět anglicky. Přicházím k auto, on stáčí okénko. Ptám se jestli umí anglicky. Hrdě odpovídá: „YES“. To mě tak zaskočilo, že jsem zapomněl na co jsem se chtěl vlastně zeptat. Ale po chvilce mu vysvětluji situaci. On se zamyslí a pak mi říká, že ať jedeme za ním. Že má pozemek asi 2km daleko, kde můžeme stanovat. Frčíme si to za ním a po cestě žertujeme, že nás určitě vede někam, kde nás zabije. Po 3km jsme na místě. Je to travnatá plocha na okraji vesnice. Pro naše potřeby luxus! Týpek mi ukazuje, že si tam můžeme najet autem. Jen řekne sousedům, že tam budeme spát ať nejsou překvapení. Ptám se ho na jméno a dávám mu 2 pivka Kozla, kterých si „pár“ vezeme. Týpek děkuje, zalejzá do auta a vytahuje tři svoje plechovky piva a dává nám je!!! Chápe te to? Prostě týpek nás bez ptaní ubytuje na svým pozemku, já mu dám 2 plechovky piva jako díky a on nám dá 3 svoje plechovky a ještě mi dá na sebe číslo ať zavolám, když bychom měli nějakej problém? WHAT THE FISH!!!  Mega milej a ochotnej týpek. Musíme si s ním dát selfie!

DCIM100GOPROG0015124.

 

UPDATE16: Stan jsme postavili hodně rychle a jen co jsme ho dostavěli, tak žačalo pršet

UPDATE17: V Lidlu jsme koupili maso na hamburgery. To se nedalo nekoupit za tu cenu! 4euro za 14 placek masa! Ikdyž prší, tak se dáváme do grilování v předsíňce stanu na plynovém hořáku. Není to moc jednoduchý, ale výsledek je více než luxusní.

UPDATE18: Je čtvrtek ráno a my se probouzíme kolem půl deváte. Je to divný pocit, když mě neprobouzí policisté. Jak hned po probuzení nevidím policajta v uniformě, tak jsem celej nesvůj.

POSLEDNÍ UPDATE: Tak jsme zjistili, že pozemek, na kterém jsme celou noc spali, je plný slimáku. Přes noc se chtěli kamarádit a tak nalezli do nádobí, co jsme nechali venku od grilování, jsou všude na stanu a tak kolem. Je pravda, že mi týpek říkal něco, co jsem úplně nechápal. On sám nevěděl jak se to řekne anglicky. Jen ukazoval prstama, jakože táááákhle dlouhý something. A já jsem mu to s úsměvem všechno odkýval, že to je všechno OK, no problem, perfect! No nic. Odslimákujeme všechny věci a jedeme konečně do té Paříže! Příště snad článek …BTW zase prší!

0 Zatím nikdo neprojevil zájem o další článek. Klikni na srdíčko a napíšu další jen kvůli tobě!0
  • Share

Leave a reply

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *