Mame tu posledni den nasi vypravy. Nedele je dnem klidu a odpocinku. A tak to dnes nebudeme s aktivitou prehanet. Ne, ze bychom to doted prehaneli, ale jistota je jistota.
Je nedele rano, moc se nam nechce vstavat, ale hlad nas vytahne z postele na snidani. Ja uz se tentokrat oblekam do normalniho obleceni. Ada opet vyrazi bez bot, jen v ponozkach. Snidane je o nekolik levelu vyse nez v hotelu Three Corners. Hned zmercim lahve s sampanskym. Sampanske v 9 hodin rano? Neridim, tak proc ne! Chvili se trapim se specialnim uzaverem na lahvi. Otevrit to slo snadno, ale opet zavrit, to uz je vec druha a podstatne tezsi. Po chvili to vzdavam a volam o pomoc pikolika. Paradne jsme se nasnidali. Ted sbalit ten bordel na pokoji a vyrazit pro kluky do druheho hotelu.
Nalozeni az po strechu vyrazime smer Balaton. S nasima jsme tam jezdivali kazdy rok na dovolenou. Rad na tu dobu vzpominam. Kempy narvane k prasknuti, vsude to zilo az do rana. Vzpominam si na svoji prvni nemeckou „konverzacni“ lekci. Nasi me poslali pro zmrzlinu k jednomu stanku. Poradili mi, at reknu vetu: Eine kleine vanille. A tak jsem vyrazil s par forintama v ruce ke stanku. Neustale jsem si opakoval frazi: Eine kleine vanille, Eine kleine vanille, Eine kleine vanille, Eine kleine vanille. Kdyz jsem prisel ke stanku, vypadlo ze me: Malou vanilkovou…
Nicmene me zajimalo, jak vypada Balaton a jeho okoli v lednu. No zkracene: nic moc. A spis nic, nez moc! Veskere chaty, vily, rezidence jsou zabednene a potkavame jen jednoho cloveka. Kdyz omylem prijizdime do arelu kempu, ktery je samozrejme zavreny, ale na vratnici sedi nejaky pan. Ptame se ho anglicky, zda se da tou cestou projet nebo je to konecna. Bohuzel pan anglicky neumi. Jen nemecky. Ikdyz jsem se nemecky ucil nejakych 9 let, tak ted z ni uz znam jen par vet. A tim par myslim opravdu jen par, tedy dve! Ich habe pech! a jiz zminou vetu vyse, Eine kleine vanille. Coz je nam ted uplne, ale uplne k nicemu! S panem to vzdavame, otacime se a jedeme zpet.
Dostavame se do mestecka jmenem Veszprem. Sviti slunicko a Ada nasel paradni misto odkud muzeme vypustit kvadrokopteru. Litam 40 minut a pokracujeme v ceste domu. Jeste teda musime nakoupit madarske cabajky. Idealni by bylo je koupit na mistnim trhu. Nezijeme ale v idealnim svete a navic, hledejte nejaky trh v nedeli odpoledne a jeste ke vsemu v lednu! Tesco to jisti. Maji tady velky vyber. Skupujeme asi pulku toho co nabizi a padime do Brna, kde se stavujeme na povinnou zastavku v hospode U Blahovky na nejlepsi Plzen! Minimalne v Brne!
Tak to byl trip do Budapeste. Nejspis se sem jeste nekdy vratim a podivam se konecne na ty pamatky. Nejake tipy, co bych si nemel priste nechat ujit?
0 Zatím nikdo neprojevil zájem o další článek. Klikni na srdíčko a napíšu další jen kvůli tobě!0