Jak jsem tocil video 900km od Trebice, aniz bych u toho byl… – 3 minuty cteni

Oslovil me kamarad, jestli bych mu nepomohl s prekvapenim pro jeho pritelkyni k prvnimu vyroci jejich vztahu. Sdelil mi tedy svou predstavu. Rad by natocil video, ktere by si pustila rano v onen vyznamny den. Okamzite mi to zacalo v hlave srotovat. Za 2 hodiny jsem mel sepsany scenar. Byl v tom ale jeden hacek. Kamarad s pritelkyni byli v tu dobu v Bosne, coz je asi 900km od Trebice. Zorganizovat natoceni videa, ktere jsem mel v hlave, to chtelo propracovanejsi scenar.

Usednul jsem k MacBooku a sel jsem na to. U kazdeho zaberu bylo potreba napsat, kam umistit GoPro, co ma kamarad delat, odkud ma prijit, kam pote odejit a co mit v ruce. Pripadal jsem si jako scenarista oscaroveho snimku. Po 2 hodinach vymysleni a psani jsem dilo dokoncil a natesene kouknul na pocet popsanych stran. Tech musi byt alespon 10, rikal jsem si. No, strany to byly 3. Nicmene jsem to poslal a nataceni tak mohlo zacit.

Po tydnu mne prisla natocena videa k sestrihani. Jen samotny proces posilani trval asi 2 dny. No nedivte se, rychlost internetu je v Bosne skoro sproste slovo, co se nema rikat a uz vubec se na to nema nikdo ptat. Vlastne tam existuji rychlosti jen dve. Pripojen a nepripojen. Asi by bylo efektivnejsi poslat postovniho holuba s fleskou v zobaku. Ale zda-li by nebyl cestou sestrelen, to je otazka.

Kazdopadne po 2 dennim zapaseni s pripojeno/nepripojeno rychlym internetem, se povedlo dopravit videa az do meho MacBooku. Postupne jsem shledl jednotlive sceny. Dokonce kamarad o dva zabery obohatil scenar a bylo to dobre. Vse se povedlo presne tak, jak jsem napsal. Tedy skoro vse. V predposlednich dvou scenach se herec v hlavni roli bohuzel spletl. Pri vychazeni z obchodu se vydal na druhou stranu, nez bylo potreba. Oj oj oj, malem to vyslo! Sceny musel tedy natocit znovu. Bohuzel, nez se k tomu dostal, prisla obleva a metr napadnuteho snehu byl pryc. Coz byla trochu komplikace. Protoze jak vysvetlit, ze na jednom zaberu je tolik snehu, ze by jste dokazali postavit snehulaka o vysce Prazskeho orloje a na druhem zaberu neni ani vlocka… Nakonec se to podarilo trochu zamaskovat.

S opravenymi scenami mohlo konecne zacit strihani. Uz nam chybela jen ta posledni, ve ktere pritelkyne sleduje prave toto video. Musim podotknout, ze kamarad to zvladl bravurne. Pritelkyni nechal doma Gopro, flesku a dopis s instrukcemi. Dalsim aspektem bylo nacasovani, samozrejme hralo velmi vyznamnou roli. K radosti nas vsech vyslo skvele.

“Projekt Trebic – Bosna“ se povedl na vybornou a vzdalenost tedy neni prekazkou…

A tady je vysledek!