Po bezva zážitku v Cinque Terre jedeme směr Pisa. Do tohoto městečka přijíždíme kolem 19 hodiny a jsme tu jen za jediným účelem. Dát si BigMac v Mekáči. . . Ne, kecám. Samozřejmě jsme tu, abychom viděli tu slavnou šikmou věž. Nikdy jsem si o ní nic nečetl a měl jsem za to, že se nachází osamocená někde za městem. Něco jako Stonehenge v Británii. Proto jsem celou dobu plánoval, jak se kolem věže proletím s dronem. K mému překvapení se vež nachází v samotném centru města. Což by zas tak nevadilo. Kolem věže je dostatek místa, kde se lidé fotí jak podpírají věž. Takže start a přistání by nebyl problém. Problém ale byl vojenský Jeep zaparkovaný u věže a spolu s ním čtveřice ozbrojených vojáků. A ti vypadají, že jsou připraveni sestřelit cokoliv jim příjde podezřelé. Od mého dronu až po zbloudilého rogalistu. Takové to rozkaz zněl jasně: „Nesmí proletět za žádnou cenu!“. Dron tedy zůstává v autě.
Věž je šikmější a větší než jsem myslel. Ada nám říká, že se o ní bavili při hodině architektury. Prý už existuje technologie a možnosti jak věž plně narovnat. Dokonce už byla věž skoro narovnaná, ale pro zachování turistické atrakce ji vrátili do původní šikmé pozice. Jen už je teď plně zafixovaná a nepropadá se.
Tak to byla Pisa. Nic víc tady není. Začíná se stmívat a tak jedeme na půl cesty mezi Pisou a Florencií do Montecatini Terme, kde máme zabookovaný pokoj přes AirBnb. Tentokrát nejde o něčí byt, ale je to apartmán, který komerčně týpek pronajímá. Je to vlastně celý komplex apartmánů, které vlastní. Majitel má okolo 60let a je to velký sympaťák (ikdyž má jen metr šedesát). Jelikož přijíždíme ve všední den a mimo hlavní sezónu, tak je celý komplex prázdný a týpek nám dává největší apartmán co má k dispozici. V ceně je i parkování v podzemní garáži. Škoda, že jsme si už aktivně koupili parkovací lístek na ulici. Přespání opět využíváme pro plné dobití všech možných baterií a obsazujeme každou dostupnou zásuvku.
Florencie
Druhý den, kolem 11 hodiny, jedeme do Florencie. Město je nádherné na architekturu a za svůj rozkvět vděčí hlavně rodině Medicejských. Při procházení města jsem ohromený ze všech památek. Taky jsem mile překvapený, že jsem různé uličky a budovy poznával jako bych tu už byl. Ano byl jsem tu, když jsem hrál hru Assassin’s Creed II, jehož děj se odehrává právě ve Florencii. A zpracování města se UBISOFTU opravdu povedlo. Další známé památky poznáváme podle knihy Inferno od skvělého Dana Browna. Městem se procházíme asi 3 hodiny po kterých můžu říct, že mě Florencie celkem nadchla.
Benátky
Vyrážíme do Benátek, ale už se blíží večer, a tak nějakých 20km před Benátkami hledáme místo, kde složíme hlavy. Opět je to težší než jsme mysleli. Po hodinovém hledání by jedno místo šlo, ale bohužel z přilehlého parku se ozývá cvrkot asi stopadesáti milionu cvrčků! Tak zase nic. Po deseti minutách přijíždíme na jedno štěrkové parkoviště, kde jsme rozhodnuti rozložit stany. Je tu ještě jedno auto, které celkem krátce po našem příjezdu odjíždí. Možná jsme je trošku při něčem vyrušili. Alespoň podle toho co ráno vidíme rozházené v daném rohu parkoviště po zemi. No niiiic.
Ráno kolem našich stanů prochází několik lidí, ale na to už jsme zvyklí a nijak nás to nerozhází. Balíme věci a jedeme k vlakové zastávce. Nejlepší cesta jak se dostat do Benátek je právě vlakem. Parkoviště u zastávky je free, vlak stál pár euro a za 20 minut jsme byli v centru Benátek. Jelikož je sobota, tak jsou Benátky narváné turistama. Je tu asi miliarda uliček. Celý náš pochod skrz Benátky trvá asi 5 hodin. Měli jsme si vzít koloběžky. Za mě jsou Benátky spíš zklamání, ale možná je to způsobeno tím velkým počtem zamilovných párů. Být tu se svojí milou, tak bych to asi vnímal jinak.
Caorle
Poslední zastávka je čistě chillovací. Plánujeme tu přespat do neděle. Jen se válet na pláži a pak vyrazit domů. Když přijíždíme, tak je krásné počasí. Valíme na pláž, vykoupat se v moři a pak opalovačka. Během hodiny se ale přižene celkem brut bouřka, tak rychle mizíme do auta. Hledáme nějakou restauraci, kde se najíme. Nakonec končíme v pizzerii. Pizza dobrá a vínko taky. Venku stále prší, a tak azyl místní restaurace využíváme k tomu, abychom napsali pohledy rodině a přátelům. Také sepisuji speciální pohledo-puzzle. Na šest pohledů píšu jeden zážitek co se nám stal a pak těchto šest pohledů posíláme šesti našim přátelům, kteří se navzájem znají a musí pohledy dát dohromady, aby se dozveděli celou story. Je to už půl roku a oni to doteď nedokázali šložit, tak tento příběh asi zůstane neodhalen.
Přemýšlíme co dál. Za posledních 13 dní jsme si tak zvykli být neustále v pohybu, že si ani nedokážeme pořádně představit, že bychom celou neděli jen tak proleželi na pláži. Doumlouváme se tedy, že ihned vyrazíme směr domů a přespíme někde v Rakousku u jezera.
K nejbližímu jezeru Faaker See (ano fakt se tak jmenuje a vyslovuje se krátce), je to 200km. Celou cestu nám prší a teplota postupně klesá z 25 na konečných 6 stupňů!!! Je asi jedna hodina ráno, přijíždíme k jezeru a celkem rychle nacházíme místo k přespání v lese. Sice už neprší, ale za to kape voda ze stromů. V rychlosti stavíme stany, na zahřátí dáváme panáka Marabů (ikdyž v Bořičích mýtů říkali, že to k celkovému zahřátí nepomáhá) a jdeme spát. Ráno se probouzíme do nádherného dne. Svítí sluníčko a na luxusně modré obloze je jen pár obláčků. Koukam do stanu k Adovi a ten nikde. Tak jdu do auta a při otevření dvěří na mě vypadne Adův spacák s Adou uvnitř. Jít někdo kolem, tak to vypadá, že tam máme mrtvolu. Užívám si pohled na nádhernou přírodu. Za hodinu vstává i Ada s Filipem a dáváme se do vaření. Máme ještě nějaké konzervy. Ty výýýborné konzervy, kde podíl masa je 30% a na zbytek složení se raději neptejte. Díky sluníčku můžeme nechat uschnout stany a pak jedeme blíže k jezeru. Jezero je to opravdu nádherné, rozhodně doporučuji si sem udělat výlet. Později zjištujeme, že je to jakási Mekka pro všechny motorkáře vlastnící Harley-Davidson. Často se zde pořádají srazy na evropské úrovni. Jen za naši krátkou návštěvu zde vidíme na 30 parádních strojů.
A to je vše! Zbytek cesty už nebyl nijak zajímavý. Poslední díl našeho EuroTripu bude o shrnutí, jaké byly náklady, poznatky a věci, které bychom udělali jinak. . .
0 Zatím nikdo neprojevil zájem o další článek. Klikni na srdíčko a napíšu další jen kvůli tobě!2
Super články, dost jsem se u nich pobavil. Hlavně u odemykání auta 😂 Taky jsme v září jeli podobný Eurotrip. Jinak do Vernazzy se dá dostat i autem. Zaparkovat na parkovišti a do města dojít pěšky.