Už to budou 3 měsíce co jsme se vrátili z měsíčního tripu po Argentině. A jsou to také 3 měsíce, co se dokopávám k tomu, abych sepsal průběh a zážitky z naší cesty. No a kdy jindy to udělat, než teď, když je karanténa a stejně není moc co jinýho dělat. Alespoň si tak znovu trochu zacestuju a vy můžete se mnou. Bylo by skvělé, kdybych k tomu ještě protřídil fotky a videa, a něco z toho sestříhal. Ale při pohledu na to množství materiálu jsem se přiklonil k tomu, že začnu s psaním a na videa se vrhnu později. Ale ještě než se dostanu k samotnému tripu, tak se musím vrátit k tomu co celému tripu předcházelo. Hlavně do dne 13.9.2018. To je totiž den, na který asi nikdy nezapomenu a pamatuji si ho celý tak, jako by to bylo včera. Ten den se toho stalo na můj vkus možná až moc. Každopádně to pro mě byl zásadní den celého tripu po Argentině…
13.9.2018
Dnes je den, kdy s klukama (Ada, Filip) letíme na týden do Skotska. Je nádhernej slunečnej den. Letí nám to z Prahy v 18 hodin. Kluky nabírám něco po 12 hodině, ale ještě se potřebuju zastavit v obchodě s obkladama. Zítra je den, kdy musím dát vědět jaké obklady chci do koupelny. Aby se objednaly a stihly včas přijít (stejně přišly až o 2 měsíce později). A já, ani po pátém návrhu, si nejsem vůbec jistý jaké vybrat.
V tomhle ohledu to bylo opravdu za komunistů lehčí. Jen si to vemte. Kachličky byly jen dva vzory, přičemž ten jeden vzor nebyl zpravidla k dostání. Nebylo tedy o čem polemizovat. Prostě se koupily ty, které zrovna měli a člověk byl šťastný. A v dnešní době? 10 katalogů, v každém 1000 druhů obkladů, a to jsem si nebral všechny nabízené katalogy. Už nad tím přemítám dobrý měsíc. Těch možností je fakt moc! Ale dneska už to musím rozseknout.
Mám pár favoritů, ale jenom podle fotky z katalogu by člověk nikdy neměl vybírat, říkali… Tak je chci vidět naživo. Časovou rezervu dostat se na letiště máme celkem velkou, a chci znát názor i někoho dalšího, proto beru kluky s sebou. A při pohledu na mé favority obkladů, které jsem si vybral z katalogu, je mi jasné, že jsem v háji, protože naživo vypadají úplně jinak a vůbec se mi nelíbí. Musím tedy najít nějaké hned na místě ať už je to rozhodnuté. To se nakonec po hodině daří, a to i díky Filipovi, který našel jedny, který by se mi mohly líbit. A ten vzor se mi zalíbil na první dobrou. Ještě si pohrávám s myšlenkou, jestli je kombinovat ve dvou odstínech nebo to nechat celé v jednom stejném. Ale to už si můžu rozmyslet po cestě. Nasedáme do auta a jedeme směr Praha.
Ještě před odjezdem koukám na instagram a vidím stories od kamaráda ze Svitav (kdo to asi byl? Ano byl to Honza Pražák). A v té instastories psal, že plánuje jet na mezinárodní sjezd do Argentiny. Tak mu na to píšu, že to je super, a že bych jel hned taky, kdyby bylo s kým. Takhle, v ten moment jsem to nemyslel moc vážně. Šlo o takový lehkovážný kec. Znáte to – běhal bych, ale nemám správný boty – četl bych, ale nemám čas, musím koukat na Ulici. Nicméně mi vzápětí přichází odpověď, ať do Argentiny letím s ním, respektive ještě s jedním jeho kamošem. To je hozená rukavice, která přebila i mé přemýšlení nad obkladama, a to už je co říct…
Pokud se ti článek líbil, tak dej srdíčko… zachráníš tím mravence!
4 lidí by si přálo další článek. Klikni na srdíčko jestli si to přeješ i ty!1