logo

Budapest trip 1/2015 | 2. cast – 4 minuty cteni

No tak jsme v Budapesti a co ted? Strycek Google poradi. Do vyhledavace hned laduju klasicky dotaz „What to do in Budapest?“. Prvni vysledek jasne urcuje kam budou smerovat nase dalsi kroky.

Prichazime do Trofea Grill Restaurant Budapest, ktera funguje na principu All you can eat and drink. Neboli snez, kolik chces, zalej to, kolik pivama/vinama/nealko drinkama chces, a platit budes porad stejnou castku. Cena takoveho gurmanskeho zazitku je 5500HUFu, tedy necelych 500Kc a jedinym limitem je cas (3 hodiny).

Restaurace je rozdelena na dve casti

Prvni cast samoobsluzna. Zde se nachazi prakticky vse. Zelenina (nuda), salaty (nuda), salamy, syry, tatarak (bomba), sushi (vynikajici), polivky, gulas, svickova a velke mnozstvi dezertu. Jen namatkou, tiramisu (luxus), cokoladovy dort, domaci slehacka…

Druha (masova) cast je presne pro me. Jak nektere slecny mlsne koukaji u vylohy na kabelku Louis Vuitton, tak presne takto stojim i ja u velkeho pultu s vice nez 30 druhy ruzne nalozeneho masa. Nechybi zde klasika v podobe hovezi svickove, krkovicky na 3 zpusoby, kureci na milion zpusobu. Jsou zde i speciality jako napriklad zralok, losos, tunak nebo chobotnice. Vse v syrovem stavu. Staci jen prijit k pultu, ukazat, co a kolik toho chci nalozit. Kuchar sdeli cislo objednavky a cas, za jak dlouho si mam prijit pro ugrilovane pochutiny. Cas, nez bude ma objednavka hotova, travim v samoobsluzne casti. Po nekolika cyklech, samoobsluha – maso – samoobsluha, uz zapominam, jakeze je me aktualni cislo objednavky a odnasim si cizi talirek. Ale objednavka je celkem podobna, takze PO-HO-DA.

Postupne kolem nas asi 8 lidi slavi narozeniny. Pokazde stejny ritual. Zhasnou se svetla, zacne hrat hudba Happy Birthday, cisnik zapali prskavku na malem dortiku a vsichni tleskaji. Poprve to je zajimave zprestreni, po tretim zhasnuti svetel uz ani nezvedam hlavu od sveho talire. Jsem tu kvuli jidlu, ne kvuli prskavkam!

Ochutnavame prakticky vse az na svickovou, gulas a dalsi hutna jidla. Protoze jenom blazen by si zaplnil objemove omezeny zaludek svickovou a nebyl pak uz schopen pozrit nic dalsiho. Z napoju je nejlepsi pivo, ikdyz na nase pomery dost slabe. Vino je odporne, ale sampanske ujde. Mirime do finale! Zbyva nam 20 minut „pobytu” v teto skvele restauraci. Vsichni ctyri bereme utokem dezertovou cast. Finale je to opravdu GRANDIOZNI! Davam dve davky luxusniho tiramisu a domaci slehacku. Talir jednoho z nas, nechci jmenovat, je tak plny, ze neni videt ani kousicek talire. Jsou to snad vsechny zakusky, ktere bar nabizi a meziprostor je vyplnen tekutou cokoladou. WELL DONE FILIPE! Tri hodiny utekly jako voda. Platime a odchazime s presvedcenim, ze si musime koupit nove, minimalne o jedno cislo vetsi, obleceni.

Vycitky? Mozna…

Pri prichodu na pokoj padame do postele s myslenkou, ze takhle se uz nikdy nesmime prejist (coz jsme porusili ani ne o tyden pozdeji v Praze, v podobnem podniku, ale o tom nekdy jindy). Prichazi mi zprava z druheho pokoje: „Dame saunu?“. Coze? Ted v 10 hodin vecer, po tom vsem co jsme snedli a vypili? Odepisuji: „Ok, za 10 minut sraz dole.“ No co, kdyz uz je to v te cene ZADARMO, tak to musime vyuzit! Recepcni nas, navzdory pozdni hodine, velmi ochotne pousti do posilovny se saunou. Blbneme tady do pulnoci a vyrazime zpet na pokoj. Sauna na nas pusobi opacnym efektem, nez bych cekal. Jsme plni energie, jako bychom prave vstali. Ted se jeste spat nepujde. Bereme vychlazene plzinky a potkavame se v druhem pokoji, ktery je mimochodem asi tak 3x vetsi nez ten nas…

Pokracovat na 3 cast…

  • Share

Leave a reply

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>