AMBIENTE BRASILEIRO – U Radnice
Po SUSHI zážitku jsem měl s all you can eat dva roky pauzu. Pak jsme ale vyrazili do podniku Ambiente Brasileiro v Praze. Ambiente je síť podniků, mezi které například patří i značka Lokál. Ambiente má ještě jedno BRASILEIRO a to ve Slovanském domě. My vybíráme U Radnice, protože má lepší hodnocení. Cena je 700Kč, což není málo, ale není zde žádné časové omezení. “Degustovat” se dá maso, zeleninové saláty, sushi a spoustu dalšího.
Obsluha nás seznamuje s principem all you can eat. Každý z nás dostává papírové kolečko, které je na jedné straně zelené tzv. per to do mě a na druhé straně je červené tzv. už nechci nic jiného než umřít(DOSLOVA). Všichni samozřejmě obracíme svá kolečka zelenou stranou hore. Mezi stoly pak pendlují pikolíci, každý s jiným druhem masa, které mají nabodnuté na tyčce připomínající meč a každému kdo má zájem ukrajují. Je to takový pěkný opakující se rituál. Pikolík příjde, oznámí co dobrého přináší, zčekuje kolečka a řeže. Abychom se alespoň trochu zapojili, tak každý z nás disponuje kleštičkama a nařezané maso si odebíráme. Průběžně si chodíme k salátovému bufetu, ale jen opatrně abychom to nepřepálili se zeleninou a pak nebylo místo na to hlavní proč tu jsme.
Jedno kolo obsahuje okolo 20 degustací. Na výběr jsou opravdové lahůdky té nejlepší kvality! TOP je podle mě šťavnatá hovězí svíčková prošpikovaná parmezánem, delikatesní kuřecí prsa obalená slaninou, vepřová panenka na rozmarýnu, losos a tygří krevety, ke kterým dostanete ten správný servis jaký u krevet má být. Obsluha nám doplňuje přílohy v podobě domácích hranolek, a ačkoliv jsou výborné, tak jim nevěnujeme skoro žádnou pozornost. Nápoje nejsou v ceně a tady si chce podnik vzít své peníze zpět, protože pivo Plzně zde stojí 65Kč. Ještěže u jídla nepiju.
Po 2 hodinách a asi 3 kolu to začíná být docela vážné. „Všechno je to v hlavě, všechno je v to v hlavě“ říkám si. A když už o tom hlavu přesvědčím, tak se začne bránit tělo. Hlavně na sobě nesmím dát znát, že mám dost. To je přesně to co chtějí! Takže kdykoliv příjde pikolík a ptá se komu může nařezat maso, tak hrdě odpovídám: „Jasný, já si dám!“ A hned jak odejde, tak se mi chce brečet. Takto hrdě zvládnu ještě tři příchody pikolíka ale pak už fakt nemůžu. KONEC, vytiskněte mi účtenku společně s úmrtním listem, já ho podepíšu a nechte mě umřít. S takovou smrtí se dokážu smířit.
Jenže v ten okamžik přichází NĚCO, co tu ještě nebylo. Grilovaný ananas! A ikdyž na ovoce a zeleninu moc nejsem, tak se přemůžu a jdu do toho. JE VÝBORNEJ! Tak parádně sladký ananas jsem v životě neměl! Jedná se o ananas první jakosti, který fakt nekoupíte na tržnici.
Ptáme se, zda by bylo možné nakouknout do kuchyně. Obsluha přikyvuje, že ano. Jdeme po strašně dlouhých schodech dolů do sklepení. Je tady další podzemní patro, mnohem větší než nahoře. V kuchyni je docela cvrkot. Pikolíci se střídají ve dveřích jak na běžícím pásu. Proces grilování si fotíme, až nás podezřívají, že chystáme otevřít podobný podnik.
Po vyšlapání dlouhých schodů nahoru, v kombinaci s čerstvým ananasem, získávám novou energii. Jedeme dál! Moc dlouho mi to ale nevydrží a po jednom kuřecím srdíčku na česneku a hovězí svíčkové pokorně otáčím své kolečko na červenou. Už se ani nesnažím vypadat, že ještě nemám dost. Mám dost! A i číšníci se potulně usmívájí. Tenhle pohled jim není cizí a moc dobře ho znají.
Po třech hodinách platíme a s pocitem, že jsme se jim určitě nevyplatili, kolébavou chůzí odcházíme. . .
TIP: Po roce jsem si návštěvu zopakoval. Tentokrát jsme byli usazeni do podzemního patra a je to tam mnohem lepší. Pikolíci se točí častěji a i zeleninový bufet mi přišel obsáhlejší.
HODNOCENÍ: 10 hovězích pupků z 5!
Pokračování příště…
5 lidí by si přálo další článek. Klikni na srdíčko jestli si to přeješ i ty!35